Historický průvodce (1936)

Bohuslav LÁZŃOVSKÝ (red.) , Průvodce po republice československé. I. část – Země česká. I. svazek – Praha, severní a severozápadní Čechy. Vydává Klub československých turistů, nákladem Orbis. Praha 1936, s. 199.

Z  M a l é h o B ř e z n a lze se dáti přes severně ležící U m r l č í h o r u (Lechenberg, 456 metrů) po modré značce ostře stoupající cestou k rozcestí (širý výhled). Odtud se sestupuje na V i t í n (Wittine 40 minut). Sem přichází od Malého Března pohodlnější žlutě značená cesta a ještě třetí zeleně značená. Odtud dále vedou cesty: a) k západu na U m r l č í h o r u, b) červeně značená cesta k severozápadu na P ř e r o v (Pschira), na trať 110 (zastávka parníků) pěkným údolím, c) k východu zelená značka krásnou vyhlídkovou cestou ( 3 km – 1 hodina) na B u k o v o u h o r u (popis viz dále).

V i t í n je pěkně položená ves. Hostinec Veselá vyhlídka ( Zur frohen Aussicht) s krásnými pohledy. Výletní místo.

4 km L e š t i n a u V e l k é h o B ř e z n a na Liščím potoku (Lischkenbach) v pěkném údolí.

Nejvýhodnější v ý c h o d i s k o n a B u k o v o u h o r u po modré značce k severovýchodu lesem. V Leštině je pěkné zákoutí na Křížovém potoku. Modrá značka vede na S t a r é H o m o l i (Althummel, stará lípa s lešením pro 10 osob) a dále mimo Císařský pramen (Kaiserbrunn – vzpomínka na Josefa II. z roku 1778) a po zelené značce k vrcholu (viz dále).

B u k o v á h o r a (Zinkenstein, 684 metrů) je nejpopulárnějším výletním místem na pravém břehu Labe. Z Ústí lze jeti přes Velké Březno lokálkou do Leštiny a dále po modré značce k severovýchodu (nebo do Zubrnic, viz tam), odkud je nejblíže. Mimo to arciť tam vedou cesty z Velkého Března (viz tam) na Zubrnice, z Malého Března (viz tam) přes Umrlčí horu (modrá značka) a Vitín nebo od labské parníkové stanice červená značka pěkným údolím do Vitínu. Z Vitínu na Bukovou horu, jak je svrchu uvedeno. K severozápadu sestupuje lesem a krásným údolím stříbrného pramene (Silberquelle) červená značka na Přední Lhotu (Welhotten) u Labe (stanice parníku, železniční stanice v Těchlovicích nebo za řekou v Roztokách). Krásný rozhled s Bukové hory popsalo mnoho autorit a roku 1778 obdivoval Josef II. Celé okolí je lesnaté, cesty příjemné. Daleký rozhled obsáhne Jedlovou horu, Milešovku, a podává pěkný pohled celého severního Středohoří. Na vrcholu je dřevěný pavilon, pod ním jeskyňka („ledová“) a turistická chyše s restaurací (1906).

Buková hora je zákonem chráněná přírodní rezervace. Žijí tam lišky, jezevci a jiná zvěř a také rostlinstvo je svérázné V štěrbinách a jeskyňkách mezi kořeny se na některých místech uchová dlouho do léta led.

Petr Joza: Císařova studánka ve Staré Homoli

Josef II. navštívil Čechy celkem osmnáctkrát a přitom zajel třikrát také na Děčínsko a Ústecko. Všechny tři návštěvy spadají do let 1778 - 1779 a souvisely s pruským vpádem do severních Čech v průběhu války o bavorské dědictví.

V říjnu 1778 císař objížděl pozice rakouské armády, která měla čelit dalšímu pruskému vpádu do Čech. Zdá se, že Josef II. přijel nejprve do Merboltic. Ze zmínky Josefa Böhma víme, že mezi tamními obyvateli existovalo určité povědomí o císařově průjezdu vsí a monarcha zde prý dokonce v domě čp. 5 poobědval. Odtud pak pokračoval do Verneřic. Svědčí o tom zápis, který do pamětní knihy zdejší farnosti učinil P. Christian Neczas (překlad) : 13. října 1778 navštívil náš vznešený monarcha, osvícený, slavný a nepřemožitelný císař Josef II. kolem třetí hodiny odpoledne Verneřice a ráčil bydliti na této naší faře. V jeho průvodu byla Jeho Excelence pan polní maršál hrabě von Lascy s deseti jinými vysokými důstojníky. Přes hodinu ráčil císař přemilostivě rozmlouvat se mnou a mými kaplany a několika osobami z města. Konečně kolem páté odebral se s Jeho Excelencí polním maršálem von Lascy a ostatními vysokými důstojníky ke stolu do mého většího pokoje, který většinou nazýváme jídelní nebo hostinský. Po jídle ráčil opět nejmilostivěji hovořit s námi kněžími a různými dalšími osobami. Bez večeře odebral se pozdě na lože, a sice spal náš ostražitý císař v mém pokoji, který leží naproti tomu velkému jídelnímu. Jeho lože sestávalo z ječmenné slámy a jen pláště z modrého plátna jako deky. Jeho Excelence hrabě von Lascy obýval pokoj pana pátera Scheinera. Někteří z výše zmíněných pánů důstojníků obývali pokoj pana pátera Püscheho. Ti ostatní, t. j. sloužící, leželi v čeledníku a ve stájích, všichni se spokojili s podestýlkou. Jen jeden komorník ležel přede dveřmi pokoje, kde spočívalo Jeho c. k. Veličenstvo, taktéž na slámě.

14. října císař nejprve posnídal (čokoládu), učinil mnoho vycházek k různým pánům generálům a řekl mi pak sbohem. Usedl na koně a spolu s Jeho Excelencí hrabětem Lascy a ostatními průvodci se vydal přes Příbram, Vitín, Ústí n. L., kam také šťastně dorazil. Tento velký monarcha je vpravdě milost a mírnost sama, avšak ne bezdůvodně nosí meč.“ Verneřický historik Josef Schmiedk historce bez udání pramene dodává, že císař 14. října 1778 před odjezdem z Verneřic navštívil ještě zdejší Leitenbergerovu přádelnu.

Po cestě z Příbrami do Vitína udělal císař zajížďku na nedaleký vrchol Bukové hory, odkud se rozhlédl po kraji. Poměrně podrobný popis tohoto úseku cesty uvádí A. Paudler s odvoláním na jakousi dnes neznámou kroniku z Příbrami, do níž si nejmenovaný sedlák zapisoval ceny obilí, robotní povinnosti a zajímavé události z okolí. Když prý císař v doprovodu několika generálů projížděl obcí, následovalo jeho průvod mnoho místních obyvatel. Císař se nechal místními lidmi vyvést na vrchol nedaleké Bukové hory, kde sestoupil z koně, aby se rozhlédl po okolí. Zde prý pohovořil s několika sedláky a věnoval každému několik dukátů. Nejštědřeji prý byli obdarováni Josef Kaulfus z čp. 22 a Johann Christoph Ehrlich z čp. 44. Josef Grunert k císařově návštěvě Bukové hory dodává, že Josefovým průvodcem byl údajně příbramský sedlák zvaný „Bartschtseff“, který na vrcholu pomohl císaři zout jezdecké boty a byl za to odměněn dukátem. Mince se pak prý v rodině dědila jako velká vzácnost.

Jakou až posvátnou úctu vesničané k císaři chovali, dokazuje příhoda ze Staré Homole, dnes již neexistující vesničky na jižním svahu Bukové hory, která náležela k Zubrnicům. Josef II. tudy projel při cestě z vrcholu Bukové hory a údajně se napil z jedné místní studánky. Místu se začalo říkat Kaiserborn (Císařská studánka) a tamější obyvatelé sem ještě po sto letech chodili pro vodu, když někdo ve vsi onemocněl.

Petr JOZA, Osudy pomníků císaře Josefa II. v severních Čechách, 1. část, Děčínské vlastivědné zprávy (dále DVZ) 3/1999, s. 4n

týž, 125 let vyhlídky na Bukové hoře, DVZ 3/2004, s. 5

Josef BÖHM, Kaisef Josef II. in Mertendorf, Mittheilungen des nordböhmischen Exkursions-Clubs (dále MNEC) 1883, s. 319 a Amand PAUDLER, Mertendorf, Tetschen - Bodenbacher Zeitung (dále TBZ), 3. 3. 1883

Z pamětní knihy se dochovalo jen torzo a (latinský) zápis o císařově návštěvě chybí (Státní okresní archiv Děčín, fond Farní úřad Verneřice, inv. č. 3.). Dnes ztracená pasáž týkající se Josefovy cesty byla však publikována v německém překladu – viz S., Kaiser Josef´s Reisen in Nordböhmen, TBZ, 12. 7. 1879 a Ferdinand THOMAS, Kaiser Josef´s Reisen durch Nordböhmen, Friedland - Leipa, 1879

Josef SCHMIED, Beiträge zur Geschichte der Stadt Wernstadt, Wernstadt, 1932

Tuto informaci uvádí THOMAS (s. 27) s odvoláním na F. A. Reuße, Mineralogische Geographie von Böhmen z roku 1793 a také Amand PAUDLER, Zur Chronik von Biebersdorf, TBZ 11. 4. 1885

Amand PAUDLER, Zur Chronik von Biebersdorf, TBZ, 7. 9. 1887

Císařovy dary nebyly samoúčelné, nahrazovaly totiž příbramským sedlákům škody způsobené Prusy, kteří si po obsazení Úštěka v srpnu 1778 ve zdejších vesnicích doplňovali zásoby a navíc nutili místní obyvatele uprostřed žní k práci na stavbě šancí. Skutečnost, že císař osobně sedlákům nahradil nepřítelem způsobenou škodu, mu přinesla obdiv a uznání a stala se základem jeho dlouhotrvající obliby.

Blíže viz Jos. R. GRUNERT, Kaiser Josef auf dem Zinkensteine, MNEC 1880, s. 243, S., Kaiser Josef´s Reisen in Nordböhmen, TBZ, 12. 7. 1879 a Julius GIERSCHIK, Erinnerungen an Kaiser Joseph II., MNEC 1901, s. 197

Ferdinand PALM, Der Kaiserborn bei Althummel, MNEC 1880, s. 243 - 244